ŽIVOTOPIS

Mládí a studium

Vadim Petrov byl vychován v prostředí typickém pro intelektuální společnost První republiky. Otec, uznávaný lékař s vlastní praxí na Žižkově, matka pěvkyně. Raná výchova tak byla rozdělena mezi návštěvy koncertů a zkoušek pěveckého sboru Pražských učitelek a návštěvy pravoslavných mší s chrámovým sborem s prarodiči. Lásku k domovině probouzel dědeček z matčiny strany Josef Tůma, vrchní berní ředitel, který miloval své rodiště, Železný Brod. Jezdil s ním pravidelně do podhůří Krkonoš, Turnova, Jilemnice, či do Polubného ke svému strýci Josefu Kalfusovi, ministru financí Československa.

Již jako šestiletý začal studovat hru na housle u profesorky ing. Volfové, profesora O. Šilhavého, později přešel ke studiu klavíru u paní profesorky L. Hedrychové a studiu hudební teorie u pana profesora J. Gabriela – žáka významného českého skladatele Zdeňka Fibicha. Na léto a víkendy jezdil s rodiči do vily v Novém Vestci, kde v roce 1945 začal u regenschoriho Josefa Klazara ve Staré Boleslavi studovat hru na varhany, stejně jako Klazarův nejúspěšnější žák Václav Trojan, hudební skladatel. Již v této době byl fascinován světem dějové fantasie a představ a své pocity se pokoušel vyjádřit hudbou. Vznikaly první skladby Zimní nálada, Skřivánčí písně, Píseň slavíka a další. Tyto skladby jsem zahrnula do not "Klavír a muzika" vydávané 2024 s Českým Rozhlasem.

Mezi lety 1944 až 1951 studoval Ruské spolkové gymnázium na Pankráci. Podrobně se zde seznámil i s historií země svých předků, kulturou a především hudbou ruských velikánů. Na gymnáziu nejprve zpíval ve školním sboru, potom se stal jeho dirigentem. Jeho vztah k hudbě již byl cílevědomý – skládal, upravoval a zpracovával písně na české i ruské texty.

LIDOVÁ KONZERVATOŘ

V roce 1958 založil jako součást Městského domu osvěty v Praze Lidovou konzervatoř, která připravovala lidové hudebníky pro kvalifikační zkoušky. Škola poskytovala se svým kvalitním pedagogickým sborem, který kolem sebe Vadim Petrov soustředil velmi solidní vzdělání, a brzy přerostla rámec osvětového zařízení. Byla převedena do působnosti školství a ve čtyřletém studiu nabízela vzdělání v oblasti skladby, aranžování, dirigování, hry na hudební nástroje se zaměřením na zpěv, scénický i společenský tanec a herectví pro tzv. divadla malých forem. Podstatou školy bylo vychovávat české umělce k českému umění, nikoliv, jak je v současné době mylně interpretováno - k jazzu, jako jazzová škola.

Raketový nástup této školy se projevil také v tom, že podle ní vznikla škola v Bratislavě, Plzni, originální učební osnovy a plány pronikly do škol v Budapešti, Berlíně a v rakouskému Grazu. K oficiálnímu přejmenování školy došlo až v roce 1990 na Konzervatoř Jaroslava Ježka. Z Konzervatoře JJ vzešla celá řada českých novodobých umělců populární hudby.

PRAŽSKÁ KONZERVATOŘ

Na Pražskou konzervatoř (založená 1808) se Vadim Petrov vrátil v roce 1976 a působil zde jako profesor hudební teorie až do roku 1992. Mezi jeho žáky patří nejvýznamnější čeští hudebníci a umělci. Dvacet posledních let svého života se Vadim Petrov věnoval své tvorbě, působil ve funkci předsedy Správní rady DILIA, autorské organizace, působil podporou a radami řediteli Základní umělecké školy Vadima Petrova na pražském Spořilově, Josefu Zámečníkovi.

Dokončil cykly symfonických básní:

• Písně Prahy
• Písně Moravy
• Pražské ornamenty
• a spoustu dalších symfonických básní.

Na otázku, proč nepsal symfonie, odpovídal: "Dnes už je společenská objednávka jiná.". Na naléhání ať skladby nezkracuje, odpovídal: "Maximální délka skladby je pro současného posluchače 5-8 minut, pak ztrácí koncentraci. Doba se zrychlila, a proto i skladby musí být kratší.".

Vadim Petrov získal desítky a desítky mezinárodních i národních cen, včetně ocenění nejvyšších, a to dvou řádů od dvou prezidentů. Jelikož jeho vzory mu byli Antonín Dvořák a Petr Iljič Čajkovskij, není překvapením, že prezidenty, kteří Vadima Petrova ocenili byl prezident České Republiky a prezident Ruské Federace.